Příkaz show je jedním z nejdůležitějších příkazů. Slouží k zobrazení konfigurace nebo přehledu různých informací. Tento článek je
takovou příručkou a přehledem, co nám všchno tento příkaz umožňuje. Spousta výpisů je zkrácených.
Verze operačního systému
Systémové informace
Zobrazení obsahu konfiguračních souborů
K zobrazení konfigurace při bootování systému slouží příkaz show startup-config.
Síťová rozhraní
K podrobnějšímu výpisu slouží příkazy:
Tabulka MAC adres
Další příkazy:
VLAN
Zobrazení času
V případě, že máte nakonfigurováno NTP, potom se hodí příkazy:
Seznam výše uvedených příkazů není úplný, switch toho umí zobrazit podstatně víc. Zájemci nechť prostudují dokumentaci na webu dellu.
Chtěl jsem si koupit switch. Trochu lepší switch, což znamená:
Nastavování přes příkazovou řádku.
Pořádný chassis, aby se switch moc nekroutil. Opravdu nemám rád levný switche, kdy při manipulaci máte pocit, že se
ta krabice musí brzo rozpadnout.
Switch musí být stohovatelný. Pravda, pro kancelář je to trochu zbytečný, ale člověk nikdy neví.
Hot-swap větráky a redundantní zdroj.
Tichý a malá spotřeba.
Nesmí stát pomalu stejně jako ojetý Rapid.
Vybírání nebylo jednoduché, strávil jsem u toho několik večerů. Nakonec se mi podařilo najít na Ebayi úplně nový kousek Dell Force10 S55T za
4 000 Kč i s dopravou z USA a poplatky. No nekupte to!
Switch přišel asi za 10 dní po objednání zabalený v originální krabici. V krabici byl ještě samostatně zabalený zdroj, montážní úchytky do racku
a seriový kabel s RJ-45 konektorem. Zdrojový kabel nebyl součástí balení. Switch je kvalitně vyrobený a působí opravdu bytelným dojmem.
Nastavení a zprovoznění switche
Switch se nastavuje jenom přes příkazový řádek (CLI) a v úvodu konfigurace se lze k němu připojit pouze přes seriové rozhraní. Operační systém se jmenuje FTOS (Force10 Operating System) a je založený na NetBSD. V mém případě jde o verzi 8.3.5.3 z 30. listopadu 2012.
Na seriový port switche se přihlásíte pomocí příkazu cu ve FreeBSD následovně:
Doporučuju se přihlásit k seriové konzoli ještě před tím, než pustíte samotný switch. Uvidíte tak nabíhání operačního systému. Po
naběhnutí systému se zobrazí příkazová řádka FTOS>.
Zadávání příkazů a získání nápovědy
Všechny příkazy můžete buď kompletně napsat, nebo je zadávat zkráceně – stačí napsat pár jednoznačnýh znaků a zmáčknout tabulátor.
Příkaz by se měl doplnit automaticky.
Zadáním znaku ? (otazník) se zobrazí seznam dostupných příkazů s popisem, které můžete v daném místě použít. Výstup příkazu otazník je
totožný s příkazem help.
Také zadáním otazníku za neúplným příkazem získáte seznam všech dostupných klíčových slov, které začínají na stejné písmena.
Poslední možnost je příkaz následovaný mezerou a otazníkem. Vypíše se seznam všech klíčových slov, které můžou pokračovat za příkazem.
Módy příkazového řádku
Operační systém FTOS používá několik úrovní příkazové řádky, kde v každé úrovni můžete provádět jiné činnosti. Hlavní módy jsou tři:
EXEC mode – FTOS> – je výchozí mód, který se zobrazí hned po příhlášení do systému. Má velmi omezené možnosti co se týče správy a slouží
spíše k monitorování zařízení.
EXEC Privilege mode – FTOS# – do tohoto módu se dostaneme pomocí příkazu enable. Zde si můžete prohlížet nastavení switche, pracovat se
soubory, spouštět diagnostiku, ukládat nastavení a hlavně slouží k přestupu do konfiguračního módu.
CONFIGURATION mode – FTOS(conf)# – v této úrovni můžete nastavovat veškeré parametry switche. Sem se dostanete z EXEC
Privilege mode pomocí příkazu configure.
Pro přestup z vyšší úrovně do nižší slouží příkaz exit případně příkaz end, pokud chceme přeskočit několik úrovni najednou.
Uložení konfigurace
Veškeré nastavení se neukládá do flash paměti, takže po znovunačtení operačního systému je konfigurace ztracená. To se hodí, když
nastavujeme různé parametry switche a nechceme je ukládat. V opačném případě musíme konfigurační soubor nahrát do flash paměti příkazem
nebo alternativně příkazem write memory.
Resetování switche do továrního nastavení
Restartovat switch do továrního nastavení lze několika způsoby. Nejsnadnější je vymazat soubor startup-config příkazem delete v EXEC
Privilege módu.
Restartování switche samotného se provádí příkazem reload.
Základní nastavení
První věc, kterou nastavíme, je hostname. Hodí se to v případě, když člověk spravuje více switchů, tak aby byly jednoznačně pojmenované.
V dalším kroku nastavíme IP adresu, abychom se mohli vzdáleně přihlašovat bez použití seriové linky. Pro tyto účely má switch jeden
vyhrazený servisní port.
Nastavení hesla pro uživatele admin vypadá následovně:
Zrušení hesla provedete příkazem no enable password v konfiguračním módu.
Pro vzdálené připojování kromě seriové konzoly lze použít i SSH. FTOS podporuje protokol verze 1.5 a 2.0.
Zákázat SSH server lze příkazem no ip ssh server enable v konfiguračním módu. Při přihlašování nezná SSH server na switchi typ šifry. Je
proto nutné přesně specifikovat šifru 3DES-CBC.
Nastavení DNS resolverů.
Nastavení synchronizace času pomocí NTP serverů. Timezone na switchi nechávám na UTC.
Zobrazení časových údajů.
Kromě automatické synchronizace času pomocí NTP protokolu můžeme nastavit čas ručně. To je vhodné, pokud nechceme přidělovat pro switch IP
adresu, bránu a DNS. Příkaz na ruční nastavení času potom vypadá následovně:
Porty fyzického rozhraní
Ve výchozím nastavení má switch všechny porty vypnutý a nachází se ve třetí vrstvě síťového modelu, tzn. lze mu přiřadit IP adresu.
Povolení portu na linkové vrstvě:
Nastavení více portů najednou:
Někdy se hodí spojit více portů do jednoho virtuálního za účelem větší propustnosti, případně kvůli zabezpečení proti výpadkům. Vytvoření
virtuálního portu provedeme následovně:
Přiřazení jednotlivých fyzických rozhraní a nastaveni protokolu LACP:
Teď se port-channel 1 skládá ze dvou fyzických rozhraní o teoretické propustnosti 2 Gb/s.
VLAN
Virtuální LAN slouží k rozdělení sítě na podsítě na jednom (více) fyzickém přepínači. Switch Dell Force10 S55T umožňuje nastavit až 4093 a
má jedno výchozí VLAN 1, do které jsou přiřazený všechny fyzické porty po použití příkazu switchport. VLAN 1 by se neměla používat.
Vytvoříme VLAN 10:
Nyní přiřadíme porty do VLANy:
Pouze porty na L2 vrstvě síťového modelu mohou být přiřazený do VLANy. Tagged port vkládá do linkového rámce informaci a tom, v jaké
VLANě se rámec nachází (standard IEEE 802.1Q). Tento port může být ve více virtuálních sítí najednou. Untagged port může být pouze v
jedné virtuální síti.
Přidělení IP adresy do VLAN:
IP adresa slouží ke komunikaci fyzických rozhraní v různých VLANách mezi sebou. Tyto VLANy musí být propojené pomocí L3 switche nebo routeru přes tagged port (router-on-a-stick).
Nyní je switch připraven k běžnému provozu. Lze samozřejmě nastavit víc věcí, ale to není předmětem tohoto článku. Zájemce odkazuju na
manuál, který najdete v odkazech níže.
Posílání zpráv je celkem důležitý, hlavně když potřebujete vědět, co se s vaším serverem děje. Situace se celkem komplikuje, když jste na
lokální síti a chcete odesílat emaily ven do Internetu. Musíte nastavit server tak, aby zprávy jenom odesílal. Neslouží tedy jako MTA (Mail
Transfer Agent) pro lokální síť. K tomu všemu použijeme program Postfix.
Instalace Postfixu
Objeví se menu s konfigurací. Zaškrtněte minimálně tyto možnosti: DOCS, EAI, PCRE, SASL, TLS. Před ukončením instalace Postfixu se objeví
tato hláška:
Would you like to activate Postfix in /usr/local/etc/mail/mailer.conf [n]?
Odpovězte “Y”.
Do souboru /etc/rc.conf přidejte následující řádek:
Tím zajistíte, že se bude Postfix startovat při nabíhání systému. Instalaci tak máme hotovou.
Vypnutí Sendmailu
Sendmail je výchozí MTA ve FreeBSD. Editací souboru /etc/rc.conf vypnete Sendmail. Přidejte tyto řádky:
Dále zkontrolujte soubor /etc/periodic.conf a ujistěte se, že všechny hodnoty jsou nastaveny na “NO”. Pokud tento soubor neexistuje, tak ho vytvořte.
To je ke změně MTA vše. Více informací naleznete v Handbooku. Nakonec můžete Sendmail vypnout.
Konfigurace Postfixu
Hlavni nastavení Postfixu se nachází v souboru /usr/local/etc/postfix/main.cf. Otevřete soubor a upravte následující
řádky:
Postfix umí získat hostname z operačního systému. Jestliže nemáte plně kvalifikované doménové jméno (FQDN) nebo chcete použít jiné, upravte
proměnnou myhostname. Pokud máte hostname ve formátu server.example.com, potom musíte nastavit proměnnou myorigin jako je to uvedené
výše. Tím docílíte, že emaily budou mít tvar user@example.com a půjdou poslat na vzdálený SMTP server. Vzdálený SMTP server kontroluje, zda
je doména registrovaná a tak umožní přijetí pošty.
Poslední řádek určuje vzdálený SMTP server, kam se budou lokální emaily přeposílat.
Nyní potřebujeme povolit autentizaci na serveru. Na konec souboru /usr/local/etc/postfix/main.cf přidejte tyto řádky:
Přidání přihlašovacích údajů na vzdálený SMTP server do Postfixu
Přihlašovací údaje jsou uložené v souboru /usr/local/etc/postfix/sasl_passwd. Otevřete v editoru tento soubor a přidejte následující
řádek:
Zabezpečení souboru s přihlšovacíma údajema provedeme příkazem:
Vygenerujte hašovací souboru s databází pro přihlašování:
Spusťte emailový server.
Přesměrování emailů uživatele root
Uživatel root přijímá téměř všechen provoz od systémových aplikací (daemonů). Je proto dobré tyto emaily přesměrovat na váš email.
Otevřete v editoru soubor /etc/mail/aliases (jako root) a přidejte řádek:
adminmail@example.com je adresa, kam vám budou chodit přesměrované emaily od uživatele root. Nyní je potřeba vytvořit nebo zaktualizovat
databázi aliasů.
Příkazem postmap zjistíte, zda přesměrování je nastaveno správně.
Ve výstupu by měla být adresa adminmail@example.com.
Poslání testovací zprávy
Otevřete v editoru soubor msg.txt s následujícím textem:
K posílání zprávy z příkazové řádky se používá příkaz sendmail:
Pokud jde vše bez problémů, Postfix by měl poslat email na vámi zadanou adresu. V případě problémů zkontrolujte soubor /var/log/maillog.